Rodina jako tým. Adlerovský klíč k pochopení a změně
Setkáváte se ve své praxi s rodinami, kde to zkrátka drhne? Rodiče jsou vyčerpaní, děti neustále vzdorují a každodenní rutina, jako je ranní vstávání nebo psaní úkolů, stojí všechny spoustu sil. Cílem většiny rodičů je, aby fungovala rodina jako tým, ale realita často připomíná spíše zákopovou válku. Často máme tendenci zaměřit se primárně na odstraňování nevhodného chování. Co když je ale právě toto chování jen špičkou ledovce a dává nám mnohem hlubší smysl, pokud se na něj podíváme tou správnou optikou?
V Mansiu se při práci s klienty dlouhodobě opíráme o principy individuální psychologie Alfreda Adlera. Tento přístup nabízí fascinující a nesmírně praktický pohled na to, jak z nesourodé skupiny vytvořit fungující systém.
Chování má vždy svůj cíl
Základním kamenem adlerovského myšlení je, že veškeré lidské chování je účelové, má svůj cíl. Ústředním cílem každého člověka je mít své místo ve společnosti. Aby rodina jako tým mohla vůbec existovat, potřebuje každý její člen cítit, že do ní patří a má v ní svou nezastupitelnou hodnotu.
Adler tento evoluční princip nazývá potřebou sounáležitosti. Člověk potřebuje mít vnitřní jistotu, že má své místo ve světě a spolupodílí se, potřebuje zažívat pocit vlastní hodnoty a významu sebe sama pro druhé. Pokud je tato potřeba zdravě naplněna, rodina spolupracuje. Pokud ne, dítě (i dospělý) se snaží své místo najít jinými, často „zlobivými“ nebo destruktivními způsoby.
Rodina jako systém vztahů a přesvědčení
Nemůžeme vytrhnout dítě z kontextu a „opravovat“ ho. Adler termínem rodinná konstelace popisuje systém vztahů v rodině. Pokud má rodina jako tým táhnout za jeden provaz, musíme pochopit dynamiku, ve které funguje:
- Rodinná atmosféra: Způsob komunikace mezi členy rodiny a to, jak se k sobě vzájemné chovají, vytváří rodinnou atmosféru. Někdy také mluvíme o interpersonálním stylu rodiny. Na rodinné atmosféře se podílí i partnerský vztah mezi rodiči.
- Soukromá logika: Každý člen rodiny si vytváří svá subjektivní přesvědčení (soukromou logiku). Člověk prostřednictvím interpretací dává svému životu smysl a význam. Způsob, jakým rodič interpretuje roli matky nebo otce, zásadně formuje to, co od svých dětí vyžaduje.
Od autority k demokracii skrze dodávání odvahy
V adlerovském přístupu jsou nejčastěji popisovány tři výchovné styly: autoritativní, permisivní (rozmazlující) a demokratický. Právě ten demokratický je prostředím, kde se rodina jako tým cítí a rozvíjí nejlépe. Rodič zde vystupuje v roli průvodce a rádce. Ve vztahu mezi rodičem a dítětem panuje vzájemná úcta a respekt.
Jak toho ale u vyhořelých rodičů dosáhnout? Klíčem je dodávání odvahy (encouragement). Dodávání odvahy je proces, ve kterém se zaměřujeme na kvality, zdroje a silné stránky člověka, abychom posílili jeho sebevědomí, sebehodnotu a vědomí vlastní ceny. Znamená to naučit rodiče hodnotit chování a ne osobnost. Podporující přístup se zaměřuje na chování: „Zlobí mě, když vidím, jak křičíš na sestru,“ nikoliv na nálepkování dítěte.
Terapeut jako partner, ne vševědoucí autorita
Abyste mohli rodinám efektivně pomáhat nastavit spolupráci, musíte revidovat i svůj vlastní postoj. Adlerovo revoluční vnímání vztahu terapeuta a klienta je charakteristické svou rovnocenností. Terapeut není bezchybnou autoritou, ale naopak je tím, kdo s respektem naslouchá a nechá se vést, aby se co nejlépe zorientoval v klientově myšlenkovém světě.
Pokud ve své praxi narážíte na situace, kdy se vám s klienty nedaří pohnout z místa a chcete jim pomoci vybudovat prostředí, kde opravdu funguje rodina jako tým, rádi vás přivítáme na našem dvoudenním kurzu Práce s rodinou v adlerovském duchu. Společně si osvojíme techniky odkrývání soukromé logiky, naučíme se mapovat rodinnou konstelaci a vyzkoušíme si, jak s rodiči komunikovat tak, aby to v nich probudilo skutečnou vnitřní motivaci ke změně.
