Rozhovor s dětským klientem je jako tanec. Co dělat, když vám systematicky šlape na nohy?
Sedíte ve své pracovně, naproti vám dětský klient. Snažíte se prolomit ledy a ptáte se na klasickou, zdánlivě neškodnou zahřívací otázku: „Čím bys chtěl být, až vyrosteš?“ A s naprosto vážnou tváří dostanete odpověď: „Dýní“.
Vést rozhovor s dětmi a dospívajícími je obrovská výzva. Celý proces se dá přirovnat k tanci – má svá jasná pravidla a musí se na něm podílet oba tanečníci. Jak ale tančit s někým, kdo o to vlastně vůbec nestojí?
Proč s námi (ne)chtějí mluvit?
Často zapomínáme, že děti a dospívající k nám do poradny či ambulance přicházejí převážně nedobrovolně. Mají už své životní zkušenosti a od setkání s profesionálem mnohdy neočekávají nic jiného než to, že si je další dospělý posadí a bude jim kázat o jejich chování. Výsledkem je logická nespolupráce a rezistence.
Ať už se jedná o zaryté mlčení malého dítěte, nebo vzdorovité chování a provokace dospívajícího, je důležité si uvědomit jednu věc: Nejde o projev jejich zlé vůle. Často je to jen nevhodně zvolený způsob, jakým hledají své místo a snaží se naplnit přirozenou potřebu sounáležitosti. Pokud se necítí užiteční a milovaní, mohou jednat na základě přesvědčení, že i negativní pozornost je zkrátka lepší než žádná.
Klíčem je bezpečný prostor a odvaha k nedokonalosti
Pokud chceme odpor překonat, nesmíme jednat z pozice moci. Příkazy, zákazy, moralizování či zastrašování ke spolupráci zaručeně nepomohou. Trik úspěšného rozhovoru netkví v precizně zformulované otázce, ale ve vytvoření bezpečného prostoru, kde dítě zažívá pocit, že někam patří a má svou hodnotu.
Součástí tohoto bezpečného prostředí je i takzvaná „odvaha k nedokonalosti“ – pocit, že si klient může dovolit chybovat, může být sám sebou, a přesto ho budeme respektovat.
Jak nahlédnout do jejich světa a prolomit ledy?
Abychom podpořili reálnou změnu, potřebujeme pochopit „privátní logiku“ klienta – jak vnímá sám sebe, dospělé a svět kolem sebe. Podle věku na to můžeme jít různými cestami:
- U menších dětí skvěle funguje zapojení hravosti a představivosti. Můžeme využít Kouzelnou hůlku (kdyby mohly změnit jednu věc, jaká by to byla?), nebo u těch, které zarputile mlčí, aplikovat Hru na hádání, kdy my hádáme věci z jejich života a ony nás jen opravují. Pokud s dětmi potřebujeme pracovat na zvládání velkých emocí, nabízí se například vizualizační technika Tlačítko nebo hravá kognitivně-behaviorální technika Želva.
- U dospívajících, kde je rezistence často silnější, musíme postupovat o něco delikátněji. Zde se skvěle osvědčuje citlivé nabídnutí cíle formou zkusmé otázky. Místo boje jim ukážeme porozumění: „Mohlo by to být tak, že mi chceš ukázat, že rád děláš věci po svém a nikdo ti nebude říkat, co máš dělat?“. Velmi dobře fungují i otázky, které mapují jejich vidění světa – například žádost o popis jejich naprosto perfektního (nebo naopak nejhoršího) dne.
Přijďte si natrénovat nové taneční kroky Zvládnout tyto komunikační strategie, udržet si nadhled a umět techniky přirozeně zařadit do praxe vyžaduje čas a cvik. Získat jistotu z pouhého čtení zkrátka nelze.
Pokud byste ve své terapeutické, poradenské či pedagogické praxi ocenili hlubší vhled, můžete se přidat na náš víkendový kurz Vedení rozhovoru s dětmi a dospívajícími. V Mansiu vás během dvou dnů bezpečně provedeme celým procesem – od navázání prvního kontaktu a prolomení ledů přes orientaci v rodinné situaci až po podporu klienta k potřebné změně. Získáte také tipy na další techniky a otázky do rozhovoru, které můžete využít.
Získáte nejen teoretický rámec vycházející z Adlerovského přístupu, ale především prostor si vše prakticky vyzkoušet. Těšíme se, až si s námi přijdete „zatančit“!
