SEBRAT SE A JÍT DÁL, NEBO SEBRAT SE A ZŮSTAT?

Dovolím si s Vámi sdílet jednu myšlenku, diskutovanou s kolegy na nedávno absolvovaném výcviku Párová terapie a poradenství, který vedl vzácný host – adlerián Samuel Schürer.

Otázka, která téma otevřela, byla tato:

💬 Může si párový poradce nebo terapeut dovolit svým klientům říct “Doporučuji Vám se rozejít”?

Je to velmi extrémní a zároveň definitivní doporučení, kterých se my odborníci v psychologii snažíme vyvarovat. Jsme přesvědčeni o tom, že naši klienti sami vědí, jak se mají rozhodnout (anebo na to díky naší společné práci přijdou), co ve svém životě potřebují udělat, nebo proč naopak něco udělat nepotřebují.

Přesto Samuelova odpověď zněla:
“Ano, zažil jsem situace, kdy jsem právě toto řešení doporučil.”

Jaká situace to ale má být, aby si toto párový terapeut či poradce mohl dovolit?
Na to samozřejmě neexistuje jednoznačná odpověď.
Nemáme v hlavě kontrolku typu “násilí ve vztahu = rozchod” nebo “děti jako nástroj manipulace = rozchod”. Každý pár přináší svůj osobitý příběh a když se vše dobře sejde, odchází se svým originálním řešením.

✨ Správné řešení však neznamená vždy okamžité zlepšení. ✨

“Ve skutečnosti přibližně třetinu mých klientů doprovázím rozchodem, který je zralým rozhodnutím, k němuž partneři v průběhu naší spolupráce dojdou”, říká Samuel.

I když pár dospěje k rozhodnutí vztah ukončit, může párový terapeut nabídnout podporu a pomoci dvěma lidem odejít ze vztahu se ctí. Klienti tak nemusí nutně udělat jednu tlustou čáru, ale mohou v sobě uchovat to dobré, co jim vztah v jeho “funkčním období” nabízel a vzít si na cestu to vše, co se díky němu naučili.

✨ Někdy nám různé strachy nedovolí vidět, že něco, v čem setrváváme, už nám dávno neslouží. ✨

V individuální psychologii říkáme, že “máme nějaký dobrý důvod udržovat tuto sice pokřivenou, ale stále určitou rovnováhu”. Je to asi taková rovnováha, jako když si naložíme deset tašek z auta, protože nechceme jít dvakrát. Máme odhad, to dáme. Pak ale stojíme u výtahu, který jak naschvál nejede, vyvažujeme to nesmyslné množství plných tašek, přes které ani nevidíme před sebe, ruce nám tuhnou a hlavou nám běží: Nestojí mě to ve výsledku víc energie a zbytečné nervy? Kdybychom viděli souseda s takovou náloží tašek u výtahu, co bychom si asi pomysleli?

Úplně stejně někdy setrváváme docela nešťastní i ve vztazích a opakujeme mantry typu “pořád je to lepší, než být sám”, “děti přeci mají vyrůstat v úplné rodině”, a další takové. Pokud si dovolíme pohled na sebe jako na toho souseda s taškami, možná zahlédneme podivný vratký balanc, který jsme ve spolupráci s někým druhým vytvořili, a teď jej ze všech sil udržujeme.

V takovou chvíli máme několik možností, co můžeme dělat. Stejně jako je možné neudělat vůbec nic, je tu také varianta takový vztah ukončit. Možná že terapeut, kterého v tu chvíli vyhledáme, už slyšel příliš mnoho klientů mluvit o tom, že
… vzduch doma byl nesnesitelně dusný,
… táta ani máma nebyli šťastní,
… to všichni viděli,
… nezapomenou na tu máminu větu o tom, že to všechno dělala pro ně,
… kdyby se mě tehdy zeptala…

A tak se zhluboka nadechne a vyřkne něco, co nám už nějakou dobu visí vzadu v hlavě, ale sami se zatím neodvažujeme k tomu přiblížit. Konečně, dobré je, že terapeut je terapeut a my jsme my. Když nám kdokoliv něco takto troufalého říká, je na nás, jak s tím naložíme.

✨ Už to, že se s tímto jeho tvrzením utkáme, prověříme jej z různých úhlů pohledu a rozhodneme se, je možná to, co jsme doopravdy potřebovali. ✨

Když je pak naší odpovědí terapeutovi “Trhni si, tohle nepotřebuju”, jsme už možná někým trochu jiným, než jsme byli před tímto vnitřním procesem.

A tak nám všem přeji odvahu pokládat sobě i druhým otázky, které jsou možná troufalé, možná děsivé, ale pro naše psychické zdraví a posun nezbytné. 💛

Kristýna

PS: Samuel nás navštíví znovu na podzim, 2. – 5. 10. 2023, tentokrát s výcvikem Využití analýzy raných vzpomínek v párovém poradenství. Více informací i příhlášku najdete tady:

VYUŽITÍ ANALÝZY RANÝCH VZPOMÍNEK V PÁROVÉM PORADENSTVÍ A TERAPII