Ve vztahu jsme tři: já, ty a my

aneb Dej ten batoh doprostřed!

“Pracujeme-li s párem, máme ve své podstatě tři klienty: jednoho partnera, druhého partnera a jejich vzájemný vztah.”

Tato zdánlivě triviální myšlenka se mi vrací už téměř 2 měsíce. Slyšela jsem ji na 4denním intenzivním kurzu Samuela Schuerera “Párové poradenství a terapie”, a pořád ji nosím v hlavě.

V práci s partnery je potřeba věnovat maximum pozornosti právě “vztahu”, mimo jiné i proto, že partneři na něj někdy sami zapomínají. Vztah má zajisté pomoci naplňovat některé potřeby obou zúčastněných. Pokud však něco vztahu obětujeme (např. některou aktivitu nebo její frekvenci), není to tak, že o to přicházíme, ale investujeme to právě do tohoto třetího batůžku s názvem “MY”. Kompromis, ten slavný a někdy velmi hořký pomocník všech párů, získává díky této myšlence trochu sladší příchuť.

Abychom však měli pocit, že obětováním něčeho ve prospěch vztahu prospíváme sami sobě, je potřeba, aby tento batůžek ”MY” ležel přesně mezi námi, a také abychom k němu oba měli stejný přístup. To neznamená jen to, že do něj oba pravidelně přispíváme, ale také to, že necháváme druhého partnera batoh plnit a nést, stejně jako to děláme my.

Tato myšlenka ve mně vyvolala otázku: 

“Nechávám svému partnerovi stejný přístup k našemu batohu “MY”?” 

Člověk se někdy ve vztahu nadře a pak by si hlavu ukroutil nad tím, kolik toho “musí” dělat sám. A protože z kroucení hlavou ho bolí za krkem, vezme si plavky a dá si ještě pár koleček v bazénu sebelítosti a křivdy. Když nás pak vidí partner a klidně řekne, že to přeci dělat nemusíme, hrozí z naší strany při nejmenším nesportovní chování. 
“Jen počkej. Já to tedy dělat přestávám a sleduj, co se stane!” 

Zkusili jste to někdy? A co se potom stalo? 

Inu, stát se může ledacos. Ale pozor! – můžeme totiž taky zjistit, že jsme víc v pohodě, když se tolik nehoníme… a že je pak víc v pohodě i ten druhý. Dokonce, v ojedinělých případech, se ten druhý zvedne a udělá to. Samozřejmě ne přesně podle našich představ, to umíme jen my 🙂

Další otázkou ale je, čím vším je vlastně možné do batohu “MY” přispívat. Zdaleka to není jen péče ve formě UU (uvařeno, uklizeno), nebo OV (opraveno, vyřešeno). Co když ten batoh víc než péče o domácnost naplní okamžiky, kdy spolu sedíme na gauči a povídáme si? Nebo ho víc než peklo ve fitku naplní chvíle, kdy vyrazíme na procházku s cílem ochutnávky něčeho dobrého? 

A co si vlastně o té celé péči o vztah myslí náš/naše partner/ka?
Pojďme pro jednou nezůstat u našich domněnek a zeptejme se jich.
Docela nenápadně tak pod stolem nohou posuneme ten batoh “MY” doprostřed mezi nás, přesně tam, kam patří.
Nenápadně možná především pro nás, co myslíte? Ale huš, jen ho tam nechme.