Letní škola 2025: místo pro poznání, tvořivost, radost z učení a sounáležitost

Letos v červenci jsme opět na Skalském dvoře prožili týden plný sdílení, tvořivosti, učení a lidskosti. Přes sto účastníků napříč profesemi i generacemi společně vytvořilo jedinečný prostor, kde se potkává odborný růst s radostí a sounáležitostí. Hlavní workshopy, psychologický kemp pro dospívající, Minikemp pro děti, volitelné odpolední dílny i večery naplněné smíchem – to vše tvořilo Letní školu 2025.

Pokud jste byli letos s námi – děkujeme! Pokud ne – rádi se s vámi teď o kousek té atmosféry podělíme. Přečtěte si a/nebo prohlédněte, co jsme společně zažili, co nás inspirovalo a na co nezapomeneme…

Byli jste na Letní škole 2025 a chcete nám dát zpětnou vazbu?

Hodně to pro nás znamená. Protože vaše zkušenost je náš nejlepší učitel.

Děkujeme!

Co jsme společně zažili

Představte si týden, ve kterém se profesní růst neodehrává jen v přednáškové místnosti, ale i na louce při rozhovoru s někým, koho jste nikdy předtím neviděli. Kde se dopoledne věnujete procesu změny v terapii a odpoledne objevujete, že hlas umí léčit. Kde si u kávy zapisujete nové poznatky – a zároveň si dovolíte nevědět. Letní škola byla i letos místem, kde se individuální psychologie žila – v přednáškách, workshopech, večerním programu, ve vztazích a setkáních.

Hlavní workshopy: prostor jít do hloubky, příležitost pro rozvoj a růst

Letní škola nabídla čtyři celotýdenní workshopy – čtyři cesty, po kterých se účastníci vydali do hloubky. Anthea Millar vedla skupinu terapeutů k citlivé práci s traumatem. Společně zkoumali, jak vytvořit tak bezpečný vztah, že v něm může dojít k opravdové změně – jemné, ale hluboké. Paul Rasmussen otevřel prostor pro přerámování a nové strategie – ukázal, že i když se klient „zasekl“, existuje cesta k pohybu, pokud víme, jak rozvíjet motivaci, orientaci i schopnost adaptace. Saša Dobrovolná nabídla pedagogům i školním psychologům praktické nástroje, jak budovat školní prostředí, které nese respekt i sounáležitost – a stává se prostorem, kde se dá nejen učit, ale i žít. A Monika Čuhelová s účastníky hledala, jak provázet rodiče – s empatií, pevností a vědomím, že každá změna začíná porozuměním. V každém z workshopů se tvořil vlastní rytmus, vlastní jazyk, vlastní společenství – a přesto je všechny spojovala adlerovská nit: důvěra v růst, odvahu k změně a lidskost ve vztahu.

Psychologický kemp: odvaha být sám sebou

Zatímco dospělí se věnovali terapeutickým tématům, vedle nich běžel intenzivní příběh – skupina středoškoláků ve věku 15–20 let zažívala svou vlastní Letní školu – plnou objevování, výzev, nových pohledů na sebe i svět kolem. Psychologický kemp nebyl jen o tom dozvědět se, ale hlavně zažít – sounáležitost, respekt, odvahu mluvit o tom, co je pro mě důležité, a hledat slova i tam, kde je jindy ticho.

Společně procházeli základy individuální psychologie, ale vždycky skrze vlastní zkušenost – skrze sdílení, skupinovou práci, cvičení i smích. Mluvili o životních úkolech, o tom, co potřebujeme, když bojujeme se strachem, i o tom, jak si stojíme za sebou, když nás okolí nechápe. Kemp byl místem, kde se dalo říct: „Takhle to mám já,“ a někdo jiný odpověděl: „Rozumím.“ A to je možná víc než jakákoli učebnice.

Minikemp: svět, kde je radost tvořit, sdílet i jen tak být

Děti v Minikempu zkoumaly svět jinak – s fantazií, radostí a volností být, kým zrovna chtějí. Stavěly kulisy, vymýšlely příběhy, malovaly, hrály a objevovaly, co všechno se dá vyjádřit barvou, pohybem nebo vlastním hlasem. Byl to prostor, kde bylo normální být nadšený i nejistý, odvážný i unavený – a všechno bylo v pořádku.

Celý týden vyvrcholil divadelním představením „Život je Havaj, aneb Medvěda hrát nebudu“. Děti si ho samy napsaly, nacvičily i zahrály – a pozvaly nás do světa, kde se nehraje podle očekávání, ale podle srdce. Byl to večer smíchu, dojetí i tvořivosti, který připomněl, že život může být jedno velké improvizační divadlo. Stačí si jen dovolit vstoupit na jeviště – takoví, jací jsme. A nezapomenout si s sebou přinést… dobrou náladu.

Volitelné workshopy: prostor pro zkoušení, sdílení i oddech

Odpolední volitelné workshopy přinesly do Letní školy barevnost, pohyb i hravost, inspiraci – někdy praktickou, jindy jemně zážitkovou. Účastníci si mohli vyzkoušet techniky práce s tělem v kontextu traumatu, zažít hlas jako nástroj sebepéče, objevovat nové cesty v párové terapii, proniknout do dětské zkušenosti při rozvodu rodičů nebo zkoumat, jak budovat bezpečné klima ve škole. Někdo přišel pro konkrétní nástroj, jiný pro vlastní prožitek – a často si odnesli obojí. Z ohlasů zaznělo, že právě zde se dařilo přecházet od učení k zakoušení – od poznatků k vnitřnímu „aha“. A i když byl program nabitý, právě odpolední workshopy často nabídly prostor zpomalit, prožít a nadechnout se.

Inspirace z plenárních přednášek

Každé ráno na Letní škole jsme začínali společně – v jednom sále, jedním tématem, jednou otázkou. Plenární přednášky, které vedli lektoři hlavních workshopů, nám nabízely přesah i propojení. Ať už jste bse účastnili jakéhokoli workshopu, rána patřila společnému naladění – a přinášela momenty, které s námi zůstaly.

Mirka Štěpánková otevřela Letní školu tématem tvořivosti – jako mostu mezi představivostí a realitou. Ukázala nám, že klient nepřichází „opravit se“, ale tvořit. Že i v terapii může tvořivost znamenat svobodu, smysl i znovuzrození. „Změna může být krásná, překvapivá nebo legrační. Tvořivost je jiskra života – hledejme ji i tam, kde se zdá být tma.“

Paul Rasmussen nás pozval na cestu osobní zralosti – přes „psychologické svaly“, jako jsou odpovědnost, spolupráce, respekt a odvaha. Připomněl, že dospělost není samozřejmost, ale výsledek vědomého úsilí. A že růst není lineární – ale je možný, kdykoli se rozhodneme znovu vstát. „Od kolébky do hrobu je život neustálým procesem zrání.“

Monika Čuhelová přinesla jeden z nejautentičtějších hlasů pro práci s dospívajícími. Mluvila o sounáležitosti, která chrání, když puberta bolí. O dospívajících, kteří „nezlobí, ale volají“. A o tom, jak důležité je naslouchat za chováním a ptát se: co tím chce dítě říct? „Skrz nevhodné chování často promlouvá nenaplněná potřeba – po přijetí, kompetenci, respektu.“

Anthea Millar nabídla citlivý a nadějeplný pohled na trauma. Připomněla, že ochranné chování není problém, ale důmyslný způsob přežití. A že uzdravení začíná ve vztahu, který je bezpečný, trpělivý a skutečný. „Terapie je místem, kde může člověk zažít opravdový kontakt – bezpečný vztah, který obnovuje důvěru a rozšiřuje sociální zájem.“

A Saša Dobrovolná nás v závěru týdne provedla školou jako místem, kde může vyrůstat nejen vědomí, ale i důvěra. Kde se učitelé nebojí být nedokonalí a děti vědí, že jsou důležité. „Škola není soubor jednotlivců, ale živý organismus.“ A právě takový jsme mohli celý týden tvořit i my – společně.

Večery pro radost, pohyb a blízkost

Večerní programy Letní školy byly plné smíchu, hudby, tance i sdílení – a staly se místem, kde jsme mohli být spolu v hravosti, tvoření a radosti. V pondělí jsme se rozehráli u deskových her, v úterý se ponořili do světa hlasu, tvoření a pohybu v rámci večera expresivních terapií. Ve středu jsme upustili páru s kapelou Zelená pára a ve čtvrtek… jsme se naposledy sešli k divadelnímu představení dětí z Minikempu „Život je Havaj, aneb Medvěda hrát nebudu“, které nás dojalo i rozesmálo. A pak, pod noční oblohou u rybníka, vykreslila kolegyně Iveta Kaderová svou ohňovou show světelnou tečku za celým týdnem.

Let's dance! - Protože změna je pohyb

Téma letošní Letní školy se promítlo i do merche – s tančícím Adlerem a výzvou „Let’s dance!“. Není to jen vtipný vizuál, ale hluboká symbolika zakořeněná v adlerovském přístupu.

Alfred Adler přirovnával terapii k tanci. Vnímal ji jako jemně laděný proces, ve kterém se klient a terapeut společně pohybují – někdy jeden vede, jindy druhý. Někdy v rytmu, jindy hledají ztracený takt. Terapie není předem daná choreografie, ale spíš vztahová improvizace: respektující, rytmická a tvořivá.

„Let’s dance!“ proto není jen slogan. Je to pozvání – ke společnému hledání, k odvaze dělat nové kroky, k hravosti i hlubokému setkání. Je to prostor pro ladění, tvořivost a hledání možností, jak dělat věci jinak. Protože když se nebojíme tančit, může být i změna radostná.

Letní škola 2026 - buďte u toho

Už teď víme, že se v létě 2026 ve dnech 6.–10. července Letní škola individuální psychologie vrátí na Skalský dvůr – s novými tématy, lektory i zážitky, které mají smysl.

Děkujeme, že jste s námi

Ať už jste s námi byli osobně, sledujete nás z dálky, nebo se teprve rozhodujete – děkujeme, že jste součástí komunity kolem Mansia. Věříme, že vzdělávání může být nejen odborné, ale i lidské, smysluplné a léčivé. A těšíme se na další společné chvíle.

P.S. Sledujte nás i na sociálních sítích – během léta sdílíme střípky z Letní školy, zákulisí i plány na podzim.