J. HOLDER: VYUŽITÍ ANALÝZY RANÝCH VZPOMÍNEK PŘI LÉČBĚ ZÁVISLOSTÍ

James Holder je psycholog, psychoterapeut, adlerián s letitou praxí a náš učitel, který nám toho mnoho předal a neustále nás inspiruje. Je autorem systému, ve kterém lze využívat analýzu rané vzpomínky při léčbě závislostí. Jde o přístup Positive Intentions. 

Rádi sdílíme kousek učebního textu k vaší inspiraci:

Kouzlo metafor ve vzpomínkách (James Holder, 2017)

Když zkoumáme klientovu ranou vzpomínku, nezabýváme se faktickou správností, ale jde nám hlavně o metaforu, kterou vzpomínka obsahuje. I zcela fiktivní vzpomínka vypovídá mnohé o člověku, který ji přináší. V kombinaci s tím, co již o klientovi víme, nám totiž pomáhá dokreslit představu o něm a tak lépe porozumět dynamice jeho potíží.

I my teď můžeme použít metaforu a říci, že raná vzpomínka je jako obrázek na krabici s puzzle. Někdy se snažíme spojit dílky dohromady, ale práce s klientem v tu chvíli připomíná spíše klopýtání ve tmě. Raná vzpomínka může přinést nová odhalení jak odborníkovi, tak klientovi. Náhled na ni vykreslí základní témata obrazu klientových potíží.

Metaforická a emocionální kvalita klientovy první vzpomínky (nebo vzpomínek) může přinést informace, které poslouží k formulování vhodného cíle v terapii. Ten bude souviset se základním tématem vzpomínky a s pocity, které jsou například spouštěči závislostního chování. 

Pokud je převládajícím tématem strach a úzkost z lidí a člověk se cítí nepříjemně a nepřiměřeně v sociálních situacích, může užívat návykové látky pro uvolnění. 

Například klientka, která je závislá na alkoholu, říká: „Pamatuji si, jak jsem s kamarádkou byla se třemi kluky u řeky. Abychom se dostali na druhou stranu, bylo potřeba zhoupnout se na laně. Všichni se zhoupli. Když přišla řada na mě, spadla jsem do vody a kluci se mi smáli. Kamarádka skočila za mnou a pomohla mi z vody.“ 

Na otázku, jaký pocit klientka z této vzpomínky má, odpověděla: „Byla jsem vyděšená a bylo mi trapně.“

Tato životní metafora ukazuje, že jí užívání alkoholu umožňuje přehlušení negativních pocitů v sociálních situacích, obzvláště s muži. Proto je v tomto případě pozitivním záměrem závislosti uvolnění a pocit pohody. Poté, co porozumíme tomuto pozitivnímu záměru, můžeme pracovat na tom, aby klientka vyvinula alespoň tři způsoby, jak se cítit uvolněně a příjemně v sociálních situacích, aniž by se musela uchýlit k alkoholu. Může například využít dechová cvičení, hraní rolí k nácviku hovoru s muži, zařadit pozitivní vnitřní řeč, učit se vtipkovat, tančit a tak dále.

Další důležitý aspekt této techniky zahrnuje zkoumání obsahu či struktury rané vzpomínky s cílem zjistit, jak může vést a/nebo brzdit individuální rozvoj. Opět je cílem porozumět tomu, jak raná vzpomínka ukazuje na klientovy současné potíže a naopak.

Jiná klientka, která měla strach z ublížení, zejména když se pustí do něčeho zábavného nebo příjemného, sdílela následující vzpomínku:

„Hrála jsem si na dvorku, chytila jsem letícího sršně a ten mě začal píchat. Běhala jsem dokola, mačkala jsem ho čím dál víc a on mě bodal dál a dál.“
Když jsem se zeptal na její pocit, odpověděla s úšklebkem: „BOLEST!“

V obraně se tedy místo uvolnění raději naučila zatnout a stále očekávat to nejhorší. Dokud nezačala užívat drogy, nebyla schopna zbavit se strachu a pustit se do akce nebo riskovat. Když pochopíme tyto souvislosti, je snadné porozumět tomu, jak se cítila s návykovými látkami, které jediné jí mohly přinést úlevu nebo zábavu a potěšení. Její léčba tedy zahrnovala naučit se relaxovat a i bez drog zažívat pocity euforie, když se baví.

Terapeutická strategie zahrnovala pozitivní vnitřní řeč, například ujišťování „je to v pořádku, jsem teď dospělá žena a můžu se bavit“ nebo „můžu si ulevit od bolesti tím, že o ní mluvím se svým terapeutem nebo přáteli“. Další vhodnou strategií je fyzické cvičení, protože při něm tělo uvolňuje endorfiny, které jsou přirozeným lékem na bolest. Její drogou byly opiáty a metoda užívání opakovala právě onu vzpomínku opakovaného bodání (intravenózně užívala heroin).

Klientům přináší tato technika dvě velmi důležité věci. První – nic neposílí vztah mezi klientem a terapeutem tak, jako pocit porozumění. Ten může vzniknout a rozvíjet se společným zkoumáním raných vzpomínek. Druhá – získání náhledu umožní najít další možnosti a tím větší šanci změnit aktuální chování a cestu životem.

Porozuměním základnímu cíli závislosti a zjištěním, že tento cíl není zahanbující, šílený nebo nerealistický, se klient může začít uzdravovat. Jedině díky tomuto porozumění může najít přiměřenější a trvalejší způsoby, jak získat to, co v životě doopravdy hledá.

J. Holder (2017). Kouzlo metafor ve vzpomínkách – adlerovská metoda léčby závislostí. Studijní text pro Mansio v.o.s. Brno.