Primum non nocere: Jak přistupovat k dětem a dospívajícím, kteří si kladou otázky o své genderové identitě?

Mgr. Magdalena Valášková

Preventivní program na základní škole. Žáci se na začátku představují v kruhu. Zadání zní udělat si jmenovku, na kterou napíšou, jak chtějí být oslovováni. Dítě ve velké mikině s delšími vlasy se představuje jako Niky. V průběhu programu lektorka používá toto oslovení. Spolužáci však někdy používají oslovení Lucie, toto oslovení využívá i třídní učitelka a asistentka. 

Matka řeší, že dcera má nejasné zdravotní obtíže. Bývá jí často ráno nevolno, zvrací, mívá i průjem. Není jasné, co se děje, lékař nenachází příčinu obtíží, nepřítomnost ve škole narůstá. Matka má o dítě starost, vidí, že se zavírá do pokojíčku, tráví den ve tmě za zataženými žaluziemi. Dcera je uzavřená, nesdílná, obléká se do tmavých velkých věcí, nosí dlouhé rukávy. Dcera se jednoho dne večer rozpláče, řekne matce, že se cítí jako kluk. Říká, že neví, jak se má lidem podívat do očí, když jim vlastně lže tím, že uvnitř není holka, ale kluk. Zdá se jí, že nemá právo být ve společnosti druhých, když k nim není upřímná. Chce do školy chodit jako kluk, jenže se bojí reakce spolužáků a učitelů. Chodí na převážně chlapecký obor, bojí se, že pro kluky nikdy nebude dost kluk. Nejraději by, kdyby šlo změnit školu. 

Chlapec v první třídě, obléká se do princeznovských kostýmů, hraje si s holčičkami, s chlapci nachází obtížně řeč, postupně se jim spíše začal vyhýbat. Chlapec se zmínil, že se mu maminka snaží zakazovat hru v kostýmu, sama dokonce koupí jiný kostým spidermana, který do družiny věnuje, aby ho chlapec mohl využívat. Vychovatelé však pozorují, že chlapec dál volí princeznovské šaty, korunku a baleríny.

Trans dívka na gymnáziu vzbuzuje starosti vyučujících. Vyšli jí vstříc, oslovují ji jménem, kterým chce být oslovována, vyhradili toaletu, vyřešili převlékání na tělocvik. Někteří učitelé mají dojem, že všechna jejich snaha nefunguje, studentka je stále nervózní, neklidná, výkon kolísá, je uzavřená, chodí v černém, žádá o uvolnění ze školy kvůli úzkosti. Co víc mají dělat?

[…]

Primum non nocere můžeme přeložit jako „především neuškodit“. Hippokratovi připisovaná zásada, která je jedním ze základních principů vštěpovaným studentům lékařských oborů, může stejně dobře představovat inspiraci i pro náš přístup. 

Jak především neuškodit? 

• Berme je vážně, nezlehčujme jejich pocity, nedevalvujme jejich zkušenost. Vyhněme se komentářům typu „Je to jen fáze.“
• Neprojevujme předsudky nebo nesouhlas, neberme jim právo najít, kým jsou. Naše názory, naše identita jsou součástí naší zkušenosti. Klient či klientka si potřebuje projít svou cestu sám. Našim úkolem je klienta či klientku podpořit, nikoli hodnotit. Vyvarujme se vyjádření, které by mohly být vnímány jako nesouhlas s pocity či identitou klientů či klientek. 
• Netlačme na klienty či klientky. Nemusí vědět, kým je, může to hledat. Není třeba, aby s tím šel ven. Dejme mu prostor, aby si zvolil čas a způsob a osobu, se kterou bude svou identitu sdílet. Dejme jim čas a prostor k prozkoumání svých pocitů.
• Nevnímejme o neoznačujme nejistotu ohledně genderové identity jako problém. Netlačme na řešení, vnímejme to jako proces sebepoznání.

Článek je úryvkem z příspěvku ve Sborníku Letní individuální psychologie 2024 autorky Mgr. Magdaleny Valáškové. Pokud vás tato tématika zajímá hlouběji, můžete se přihlásit na Magdin kurz Podpora vztahu k sobě a zažívání sounáležitosti u trans* a nebinárních dětí a dospívajících.