Chceme se s vámi podělit o inspiraci ze dvou kurzů s názvem Tělo v kontextu adlerovské psychologie, kterými jsme minulý týden provázeli naše kolegy z Hradce Králové.
I když je obsah kurzu zpravidla stejný nebo velmi podobný, pokaždé se vynoří nový kontext, nová možnost, jak na téma nahlížet. To je jedna z věcí, která nás na vzdělávání baví. Každý kurz je unikátním setkáním lidí a přináší jedinečné zážitky a inspirace.
Velkou část kurzu věnujeme tématu všímavosti.
Metodě, která umožňuje vědomé napojení na myšlenky, emoce a pocity v těle. Pomáhá nám k aktivnímu používání všech pěti smyslů, kterými přijímáme informace z okolního světa. Všímavost nás vede k napojení do přítomného okamžiku – místa, kde máme vliv a největší šanci být v kontaktu s realitou. Nikoli s příběhy, které produkuje naše mysl. Díky všímavosti se může náš život stát pestřejší a my v něm spokojenější. Je výzkumně podloženo, že všímavost má léčebnou sílu.
Pojďte si položit otázku, nad kterou se zamýšlíme na kurzu:
Jak si představujete člověka, který je napojený na minulost … přítomnost … budoucnost? Jaké má myšlenky? Jaké emoce zažívá? Co cítí v těle? Čemu v životě čelí?
MINULOST
Být napojený na minulost znamená nosit brýle vlastní zkušenosti, skrze kterou vnímáme svět:
„Jednou mě pokousal pes a proto se každý pes, kterého potkám, stává tím, který mi kdysi ublížil. I pařez v lese se v toho psa umí proměnit.”
Mysl nám neustále připomíná příběhy, které se staly, a tak je prožíváme znovu a znovu. Zužuje možnosti, které bychom mohli vnímat.
Člověk, který zůstává napojený na minulost, přemýšlí takto:
Vždycky to tak bylo.
Už to nikdy nebude takové.
To už jsem zažil a vím, jak to dopadne.
Takový člověk často prožívá nespokojenost, frustraci nebo vztek. V těle cítí ztuhlost a někdy mu připadá, jako by jeho tělo bylo z betonu. Kopíruje známé vzorce chování, má problém se změnami a přizpůsobováním se.
Budoucnost
Být napojený na budoucnost znamená myslet na něco, co se má stát nebo má být uděláno. Mysl budoucnosti znemožňuje prožívat život teď a tady. Když takový člověk leží na pláži, představuje si, jak tam bude ležet příští léto. Protože za rok to všechno udělá lépe a díky tomu si to konečně užije.
Plánuje, vytváří si scénáře, má očekávání.
Často prožívá obavy, úzkost, nejistotu.
Jeho tělo je plné napětí, které mobilizuje, nebo paralyzuje.
Je často unavený a vyčerpaný.
Nestíhá, prokrastinuje, neprožije důležité chvíle.
Říká, že jeho život není dostatečně naplněný.
Přítomnost
Být napojený na přítomnost znamená v každém okamžiku věnovat pozornost svým prožitkům – vnímat všemi smysly, uvědomovat si myšlenky, emoce a pocity v těle. Jedině tak totiž můžeme vnímat věci takové, jaké ve skutečnosti jsou, aniž by je ovlivňovala naše subjektivní přesvědčení a privátní logika. Přítomnost je bezpečný prostor, kde máme možnost tvořit a rozhodovat. To umožňuje v životě prožívat klid, naději, jistotu, bezpečí.
Do kterého prostoru se nejčastěji napojujete?
Jaké to má pro vás důsledky?
Už samotné uvědomění těchto odpovědí nám pomáhá porozumět tomu, co v životě zažíváme.
Metoda „9 bran do přítomnosti“ podporuje napojení na přítomnost, které se ukazuje jako užitečné nejen pro naši vnitřní spokojenost, ale i pro zdravé vztahy s druhými lidmi. Je to na první pohled jednoduchý a strukturovaný způsob, který se ale někdy obtížně realizuje. Vědomé rozhodnutí používat tuto metodu a její trénink přináší výsledky 🙂
Jde o 9 základních postojů:
… znamená rozpoznávat okamžiky, kdy si vytváříme úsudky o svých vjemech a zastavovat neustálý proud hodnocení a z něho vyplývajících reakcí. Myšlenka není realita. Naše mysl má zvyk kategorizovat a hodnotit, proto hodnocení nahrazujme pozorováním. Zkuste si například místo věty: „Jsem k ničemu.”, říct: „Všímám si, že přišla myšlenka, …”
Hned to zní jinak, že?
… je o přijetí skutečnosti, že všechno má svůj čas. Stejně jako motýl se nevylíhne z housenky, i v našem životě jsou záležitosti, které nemůžeme urychlit. Být trpělivý znamená přijmout fakt, že věci se odehrávají ve svém vlastním čase.
… znamená dívat se na svět svěžíma očima. Žádné dva okamžiky nejsou stejné. Každý je jedinečný. Mysl začátečníka nám umožní opustit zvyk vnímat věci na základě minulé zkušenosti a zažívat bohatství přítomného okamžiku.
… nám umožňuje respektovat sebe, svoje pocity, a vnímat svoje potřeby. Důvěra v sebe samotného člověku dovoluje převzít odpovědnost za svůj život.
„Čím víc kultivujeme důvěru s sebe sama, tím snadnější je důvěřovat i ostatním lidem a vidět jejich dobré jádro.” (J. Kabat-Zinn, 2016, str. 75).
… znamená přesměrovat svoji pozornost od cílů něco získat a někam se dostat, k vědomému vnímání toho, co v každém okamžiku zažíváme. Možná se stane, že tlak a napětí, které jsou spojené s usilováním, ustoupí, a nahradí je klid. Někdy s tím, co přichází, nemusíme nic dělat.
… znamená vidět věci takové, jaké nyní jsou. K životu patří to dobré, i to špatné. Žít dobrý život znamená přijmout ho se vším, co do něj přichází. Můžeme pak k situacím, které přináší, přistupovat s jasnou myslí a důvěrou. Přijetí neznamená pasivně rezignovat, opustit svoje hodnoty nebo tolerovat ty nezdravé. Umožňuje nám ale v životě přiměřeně reagovat, ať už se děje cokoli.
… znamená něco pustit či opustit, abychom mohli zažívat svobodu. Princip tohoto postoje je obsažen ve starém indiánském přísloví:
Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!
Abychom se v životě mohli posunout nebo zažít změnu, potřebujeme opustit přesvědčení nebo vzorce chování, které nám opakovaně nepřináší užitek.
… je vlastnost mysli a způsob, jakým přistupujeme k životu. Můžeme se dívat na život a litovat toho, co v něm není obsaženo. Nebo můžeme svoji pozornost zaměřit na věci, které jsou v životě obsažené a radovat se z jeho pestrosti a plnosti.
… je vlastnost srdce. Každý jsme bohatý něčím, co můžeme rozdávat. Může to být třeba úsměv, nebo napojení na druhé, které můžeme rozdávat a předávat dát. Štědrost představuje schopnost dopřát sobě i druhým.
A na závěr to nejdůležitější:
Děkujeme Jitce Musilové, že nám umožnila podílet se na projektu „Posilování kompetencí pedagogických pracovníků škol a školského poradenského zařízení i dětí a dospívajících v oblasti péče o duševní zdraví prostřednictvím vzděláváni a rozvoje psychosociálních dovedností“, v rámci kterého vzdělávání proběhlo, a těšíme se na další příležitost k setkání!
Zdroj: Jon Kabat-Zinn. (2016). Život samá pohroma. Jak čelit stresu, nemoci a bolesti pomocí moudrosti těla a mysli. Jan Melvil. Příbram.
Ilustrace Dora Lukášová – děkujeme!
Další zajímavé články
Chcete s námi být více v kontaktu?
Přihlašte se k odběru našeho newsletteru, který vám přinese další inspiraci a upozorní vás na nové články na našem blogu: