Odvaha v individuální psychologii

Mgr. Michaela Širůčková, Ph.D. 

“Skutečná síla se nikdy nerodí pouze z talentu. Lze ji získat z odvážného boje s překážkami. Kdo je překoná, vyhrává.” (A. Adler)

Odvaha v individuální psychologii

Všichni se na svět rodíme s potřebou objevovat, rozvíjet se a aktivně žít. Zvládání nových úkolů a výzev přináší hluboké uspokojení a dává životu smysl. Všichni jsme zažili tu radost, když se nám jako dětem podařilo udělat první krůčky, nebo si poprvé zavázat boty. Ten pocit umocňuje touhu dál se učit a rozvíjet. Je to náš velký vrozený zdroj, který máme k dispozici pro zvládání životních situací. 

Zkušenosti z prvních let našeho života určují, jakou představu si vytvoříme o tom, jak se k nám život bude chovat a jak v něm máme reagovat. Podle Adlera existují v zásadě dva typy lidí – jedni, kteří sami sebe vnímají jako kapitány na lodi a věří, že svůj život mají ve svých rukou. Druzí se cítí býti pasažéry nemající vliv na směr, kterým jejich loď pluje a jediné, co mohou, je čelit srážkám a katastrofám. A právě odvahu potřebují k tomu, aby uvěřili, že se mohou stát kapitány na své lodi – těmi, kdo určují směr a rozhodují o manévrech lodi. 

Odvaha je tvořivá životní síla, která nás posouvá vpřed navzdory obtížím a překážkám, které stojí v cestě. Odvaha člověku umožňuje vytrvat a udržet si vlastní tvář. Odvaha je také schopnost vypořádat se s životními úkoly jako je práce, láska a přátelství. Odvaha lidem umožňuje používat konstruktivní způsoby fungování mezi lidmi, lidé zbavení odvahy volí nekonstruktivní cesty, které je v důsledku od druhých lidí vzdalují.

Odvaha, podobně jako život, je pohyb směrem k cíli. Odvaha je základem přesvědčení, že můžeme ovlivnit, co se nám v životě děje, je základem pro realizaci jakýkoliv životních změn. Odvaha umožňuje zažívat pocit bezpečí, vlastní hodnotu, důležitost a kompetence.

Dodávání odvahy

Cílem dodávání odvahy je podpořit přirozené tendence člověka k rozvoji a růstu tak, aby mohl jednoho dne říct: „Ne, chci to udělat sám.“ 

Dodávání odvahy lidem pomáhá stanovit si cíle, vytvářet postoje a budovat kompetence, které potřebují k tomu, aby zvládali život se vším, co přináší. Tedy i s obtížemi a překážkami, které stojí v cestě. Cílem dodávání odvahy je umožnit pohyb, tedy realizovat změnu.

Dodávání odvahy je proces, ve kterém dáváme najevo zájem, respekt, pochopení, a umožňujeme klientům hledat alternativní pohledy na svět. Klíčem k dodávání odvahy je zaměnit reagování na nedostatky za podporu a povzbuzení, tak aby klient důvěřoval svým schopnostem a objevil možnosti, jak využívat svůj potenciál. Bez důvěry a naděje se zlepšení a rozvoj těžko dostaví. 

Rudolf Dreikurs používal 4 principy dodávání odvahy. Možná osloví i vás. 

1) Říkejme věci, které inspirují.

2) Zaměřujme se na pokrok a zlepšení.

3) Zaměřujme se na to, co se daří.

4) Hledejme zdroje a silné stránky.

Důležitým momentem v dodávání odvahy je opustit postupy, které zbavují odvahy. A tak pozor na vysoké ambice a očekávání, zaměřování se na chyby, srovnávání s ostatními, pesimistické představy a interpretace, přílišné vynucování si něčeho, přílišný tlak atd. 

Lidé zbaveni odvahy mají tendenci o sobě negativně smýšlet: “Nikdy nebudu tak dobrá jako ostatní.”  V životě nezažívají bezpečí, cítí se izolovaní, neschopní a často mají jen málo naděje ve změnu.

Příběh o odvaze

Při práci s klienty rády využíváme příběhy. Inspirují při hledání nových cest, fungují jako zrcadlo a nabízejí nové úhly pohledu. Příběhy jsou snadno zapamatovatelnou zkratkou. Můžeme je využívat nejen pro dodávání odvahy, ale i pro konfrontaci a aktivizaci klienta, jako například následující příběh.

„Co znamená odvaha, mistře?“ zeptal se žák svého učitele.  

Učitel se hluboce zamyslel než odpověděl: ”Nemá žádný význam. Odvaha existuje pouze v činech.“

Mlčky kráčeli dál.

Mlčení nakonec prolomil žák: „Copak nemohu mít myšlenky na odvahu?“

„Člověk ve skutečnosti nic nemá,“ odpověděl učitel.

„Ale mistře,“ řekl žák, „ve své mysli jsem toho tolik udělal. Bojoval jsem s démony, dosáhl fantastického úspěchu a překonal mnoho životních výzev. Ve své mysli zažívám velké věci a tak vím, co to je mít odvahu.“

„Ujasněte si, můj mladý příteli,“ odpověděl učitel, „že oddělujete to, co je skutečné, od toho, co je jen vaším přáním.“

„Chcete říct, že na tyhle věci nemůžu myslet?“

„Můžete snít a představovat si vše, po čem toužíte, ale to nejsou skutečné úspěchy. Ty myšlenky jsou jen myšlenky,“ odpověděl moudrý muž. „Myšlenka je jen obláček kouře. Nemá žádnou substanci a tak rychle mizí. Pouze tím, co děláte, může mít odvaha smysl.“

„Ale mistře, nemám myslet, než začnu jednat?“

„Život vyžaduje pohyb. Možná máte dobrý úmysl, ale pokud ho nezrealizujete, neudělal jste nic,“ odpověděl učitel. „Stejně jako cestu lze poznat pouze tím, že uděláme první krok, odvahu lze vidět pouze v tom, co je vykonáno.” 
(Yang, Milliren & Blagen, 2010)

Zdroj:

Yang J., Milliren A., Blagen M. (2010). The Psychology of Courage: an Adlerian Handbook for Healthy Social Living. New York: Routledge.