3 KROKY DODÁVÁNÍ ODVAHY

Přistupujeme-li k životu s odvahou, probouzíme v sobě citlivost ke kráse, kterou jsme obklopeni, vnímáme hodnotu nových zkušeností a zažíváme uspokojení z nových objevů nebo z učení se novým dovednostem.

Každý den se tak pro nás stává novou příležitostí bez ohledu na negativní okolnosti, které nám vstupují do života. Je to postoj k životu, který v sobě můžeme kultivovat. Ne proto, abychom přežívali, nebo byli šťastní, ale proto, abychom mohli vnímat život v celé jeho rozmanitosti a pestrosti (Sweeney, 2009).

Lidé si vytvářejí vlastní přesvědčení o tom, jak s nimi bude život zacházet a jak na to budou reagovat. Dodávání odvahy je jednou z cest, jak být s těmito přesvědčeními v kontaktu a jak proměňovat ta, která nám odvahu berou, v taková, která nám naopak odvahu dodávají. Ať už dodávání odvahy používáme v psychoterapii, sociální práci, nebo třeba i ve výuce dětí, je potřeba to vnímat jako něco, co je součástí naší každodenní praxe. Dodávání odvahy je tedy neustálý proces, ne jen jednorázová snaha, která přináší okamžitý efekt.

Dodávání odvahy můžeme plánovat, strukturovat, rozmýšlet, dokonce si i dopředu můžeme připravit konkrétní věty, které budeme říkat, nebo třeba i číst. Už samotná příprava a její použití funguje jako podpora. Vyjádřit zájem, péči, a pracovat s nedokonalostí, můžeme už jednoduchým prvotním vstupem, který může znít třeba takto:

“Zajímalo by Tě, jak jsem o Tobě přemýšlela? Napsala jsem si to, abych na nic nezapomněla. Přečtu Ti to, když budeš chtít…”

Když chceme někoho podpořit a povzbudit, potřebujeme mít jasnou představu o tom, kam se zaměřit a co hledat. Ostatně přesně takové ostření na konkrétní místo je typickou metodou používanou v individuální psychologii v různých kontextech. Toto zaostření nám umožňuje zahlédnout jemné nuance a detaily. A přesně to je v procesu dodávání odvahy to důležité. Protože právě u lidí, kteří jsou zbaveni odvahy, často míváme pocit, že není od čeho se odrazit. Někdy je to téměř detektivní práce, ale kdo hledá, najde.

Dinkmeyer, D. & Carlson, J. (2006) pracují s metodou dodávání odvahy ve třech krocích. V každém kroku soustředíme svou pozornost na konkrétní místa, která zkoumáme a oslovujeme:

1️⃣ Identifikujeme zdroje a silné stránky člověka.

2️⃣ Zaměříme se na to, co člověk dělá, nikoli na jeho hodnocení.

3️⃣Svoje pozorování vyjádříme jazykem dodávání odvahy.

Pojďte se spolu s námi inspirovat a podívat se na jednotlivé oblasti podrobněji.

➡ 1. krok: Identifikujeme zdroje a silné stránky člověka

Aby děti vyrostly v sebevědomé, zdravé dospělé, potřebují vědět, že ostatní věří v jejich schopnosti a že jsou přijímané takové, jaké jsou. Děti žijí v kontextu, kdy jsou lidé kolem nich větší, schopnější a zkušenější. Sám život jim neustále připomíná jejich omezení: nedosáhnou na kohoutek, nevidí horní část pultu, potřebují naši pomoc při krájení jídla atp. Děti tato dočasná omezení často vnímají jako známky vlastní nedokonalosti a zažívají díky tomu pocit méněcennosti. Jistá míra pocitu méněcennosti je pro život užitečná, protože v nás aktivuje energii potřebnou pro rozvoj a růst. Jak je ale vidět, děti jsou v kontaktu se svými limity víc než dost a nepotřebují, aby jim dospělí ještě víc nakládali poukazováním na jejich chyby nebo zveličováním jejich nedostatků. Proto je důležité, a to nejen u dětí, v nedostatcích vidět příležitosti, a právě ty rozvíjet. Když známe svoje zdroje a silné stránky, víme, co máme k dispozici pro zvládání obtíží nebo překonávání překážek. Orientovat se na zdroje a silné stránky je tedy jeden ze základních stavebních kamenů dodávání odvahy, protože pomáhá budovat zdravé sebevědomí.

Někdy je obtížné poznat, co jsou zdroje a silné stránky člověka. Například u projevů problémového chování dětí – představme si dítě, které je v opozici vůči dospělému a odmítá dělat, co po něm dospělý chce.

V takové situaci máme dvě možnosti.

Můžeme se buď napojit na negativní aspekt chování a ten korigovat:

“Honzíku, nemůžeš si dělat, co chceš. Musíš poslouchat, co ti říkám.”

Anebo se můžeme podívat na zdroje, na které Honzíkovo chování ukazuje. Potom zahlédneme, že je to kluk, který si umí stát za svým a dokáže vyjádřit, co potřebuje.

To pak promítneme do způsobu naší komunikace:

“Vidím, že mi umíš dát najevo, že toto teď není pro tebe. Fajn. Pojďme se tedy domluvit, jak to vyřešíme. Co navrhuješ?”

Situaci, která by v prvním případě dost pravděpodobně skončila nepříjemným konfliktem, můžeme využít pro podporu Honzíkovy kompetence ke spolupráci a povzbudíme ho, aby se naučil konstruktivně nakládat se svými potřebami.

Lidé zbavení odvahy mají tendenci nevidět, nebo podceňovat své vlastnosti, schopnosti a úspěchy. Ale každý člověk má nějaké speciální nadání, dispozice, schopnosti nebo vlastnosti, které ho činí jedinečným. Podstatou tohoto prvního kroku je umět to zahlédnout a pomoci klientovi objevit jeho vnitřní “bohatství”, které potřebuje, aby si zvýšil vědomí vlastní hodnoty. Důležité je, že ne vždy jsou tyto kompetence a vlastnosti nutně vázány na výkon nebo na výsledek. Podívejte se na seznam oblastí, které vám mohou sloužit jako vodítko při hledání zdrojů a silných stránek (Dinkmeyer, D. & Carlson, J., 2006, str. 108):

• Zvláštní schopnosti: intuice, mechanická nebo manuální zručnost, prodejní, matematické, literární schopnosti.

• Intelektuální schopnosti: schopnost uvažování při řešení problémů, zvědavost, schopnost sdílet a prezentovat myšlenky, otevřenost k přijímání nových myšlenek.

• Oblast vzdělávání: dobrý školní prospěch, zájem o sebevzdělávání, schopnost zažívat radost z učení, zájem o četbu, zájem o nové trendy ve vědě, znalost jazyků nebo různých kultur prostřednictvím cestování, studia nebo čtení, schopnost veřejné prezentace.

• Práce: zkušenosti v konkrétním oboru práce, spokojenost s prací, radost z práce, dobré vztahy se spolupracovníky, hrdost na obor pracovní činnosti, který vykonáváme, vytrvalost, touha dotahovat věci do konce a dělat je.

• Estetické nadání: rozpoznávání a oceňování krásy v přírodě a umění, vytváření příjemného prostředí, péče o vzhled pomocí úpravy a výběru oblečení.

• Organizační schopnosti: vůdčí schopnosti, rozvíjení a plánování krátkodobých a dlouhodobých cílů, schopnost delegovat a dávat instrukce, schopnost plánovat, strukturovat činnost.

• Záliby: zájem o řemesla, zájem o elektroniku, zájem o oblast počítačů, videoher a další elektroniky.

• Umělecké zaměření: tanec, psaní, skicování, malování, sochařství, modelování, schopnost improvizovat v hudbě anebo hrát na hudební nástroj, smysl pro rytmus.

• Zdraví: dobré zdraví jako zdroj síly, cílevědomá snaha o udržení nebo zlepšení zdraví prostřednictvím výživy, cvičení a zvládání stresu, schopnost regulovat energii.

• Sport a outdoor: aktivní účast na outdoorových aktivitách a organizovaných sportech, kempování.

• Imaginativní a kreativní silné stránky: využití kreativity a představivosti pro nové a odlišné nápady, objevování nových obzorů, zkoušení nových způsobů, originální nebo kreativní myšlení.

• Schopnost vytvářet zdravé vztahy s druhými: schopnost snadno se s lidmi setkat a cítit se s nimi uvolněně, schopnost komunikovat s cizími lidmi, chovat se k ostatním ohleduplně, zdvořile a s respektem, vnímat potřeby a pocity druhých, naslouchat druhým, ochota jít do rizika.

• Emoční silné stránky: schopnost dávat a přijímat náklonnost, schopnost cítit a vnímat emoce, vyjadřovat je, nakládat s nimi, spontánnost, empatie.

• Smysl pro humor: umět se smát, dělat si legraci, vnímat život s nadhledem a lehkostí, schopnost vidět život z té pozitivní stránky.

➡ 2. krok: Zaměříme se na to, co člověk dělá, nikoli na jeho hodnocení

Každodenním plněním životních úkolů získáváme důvěru ve vlastní schopnost řešit problémy a zvládat nároky života. Tím se rodí zdravá sebedůvěra a sebeúcta, které jsou tím nejdůležitějším motivačním prvkem. Lidé, kteří mají zdravou sebedůvěru, svoje úsilí zaměřují do oblast, které je naplňují, a kde mohou zažívat smysluplnost. Díky tomu v životě zažívají úspěch a od ostatních dostávají podporu a povzbuzení. Chceme-li druhým dodávat odvahu, je potřeba směřovat naši pozornost a energii k podpoře jejich sebedůvěry a sebeúcty.

Ve chvílích, kdy svoji pozornost zaměřujeme na kvality člověka, vede nás to k nekonkrétním hodnocením, jako např. jsi úžasný, perfektní a skvělý. Když takto hodnotíme, druhý nemůže vidět svůj díl odpovědnosti a říká si: „Jak můžu převzít odpovědnost za něco, nad čím nemám žádnou kontrolu?“ Nebo si z takového hodnocení vyvozuje, že když se mu nepodaří chovat se tak, aby si zasloužil tato superlativní označení, může lehce ztratit svoji pozici ve vztahu. Cíl být úžasný, perfektní a skvělý po celou dobu, je faktor, který zbavuje odvahy.

Výraz “skvělé” řekneme bez většího přemýšlení, zatímco podpůrná věta je určena konkrétnímu člověku v konkrétní čas. Čím konkrétnější taková věta je, tím větší sílu má, protože tím mimo jiné ukazujeme náš opravdový zájem o danou osobu.

Například: „Oceňuji, jak je Tvůj sešit na úkoly přehledný a tvoje písmo dobře čitelné. Je pak pro mě snadné číst, co jsi napsal. Děkuji.“

➡ 3. krok: Svoje pozorování vyjádříme jazykem dodávání odvahy

Způsob, kterým vyjadřujeme podporu a povzbuzení je důležitý, aby naše sdělení i jako podpora opravdu znělo. Trefný příklad takové komunikace, která se míjí účinkem je vidět v následujícím rozhovoru mezi novinářem a lyžařem, který právě nevyhrál šampionát doslova o zlomek vteřiny.

Komentátor: „Šampionát jste prohrál jen o setiny vteřin. Když to teď víte, běžel byste závod jinak? Jak?“

Lyžař odpověděl: „Neběžel bych jinak. Byl to dobrý běh. Dal jsem do toho maximum a všechno šlo podle plánu.“

Komentátor pokračoval: „Ale prohrál jste jen o zlomek vteřiny. Mohl jste se na startu trochu víc odrazit, nebo zaútočit na trať trochu jinak?”

Lyžař: „Vlastně ne. Byl to vzrušující běh. Snažil jsem se. Ten druhý běžel prostě o něco rychleji!“

Lyžař se cítil dobře, protože věděl, že udělal to nejlepší, co mohl, a být druhý, třetí, nebo cokoli jiného nebylo jeho primárním kritériem, i když by nepochybně nejraději vyhrál. Jeho cíl sice zahrnuje vítězství, ale existují faktory, které nemá pod kontrolou (např. ten druhý jede o něco rychleji). Lyžař se v hodnocení závodu zaměřoval více na vnitřní aspekty motivace – nasazení, pocity v průběhu závodu, plnění nastaveného plánu. Na druhé straně komentátor si zvolil jediné kritérium – výsledek, a tím si také výrazně zúžil pole, ve kterém by se mohl s lyžařem propojit (Sweeney, 2009).

V jazyce dodávání odvahy je důležitá schopnost umět pojmenovávat pocity svoje i toho druhého. Díky tomu můžeme zažívat porozumění a navázat dobrý mezilidský vztah, což je pro dodávání odvahy to zásadní. Někdy nás při komunikaci podpory může limitovat chybějící slovní zásoba. Dokonce můžeme zažívat pocit, jako by jazyk dodávání odvahy byl cizí jazyk. A tak stejně jako se při výuce cizího jazyka učíme novou slovní zásobu, i pro jazyk dodávání odvahy potřebujeme používat specifický slovník, pro který je důležitá přesnost, konkrétnost, specifičnost a autenticita.

Stejnou věc, můžeme vždycky říct několika způsoby. Jde o to, na co se zaměříme.

1. Když chceme ocenit schopnosti a dovednosti:

✅ Tvoje auto se neuvěřitelně leskne! Jak se ti to povedlo?

❌ Vsadím se, že se o své auto staráš lépe, než kdokoli jiný v naší ulici.

2. Když chceme komentovat snahu:

✅ Je vidět, že práci na projektu věnuješ mnoho času a energie.

❌ Proč nepracuješ pořád takhle tvrdě?!

3. Když chceme komentovat přispívání:

✅ Opravdu si vážím vaší pomoci, díky které má tým k dispozici potřebné podklady pro práci na projektu. Děkuji!

❌ Jsi vážně dobrý kluk. Vždycky děláš správnou věc! Jen tak dál!

4. Když chceme povzbudit k rozvoji:

✅ Tento zápas jsi byl hodně aktivní a k vítězství jsi přispěl dvěma góly. Příští zápas tolik nespěchej s přihrávkami a zaměřuj se spíš na jejich přesnost, než na rychlost.

❌ Tentokrát jsi měl štěstí, ale jestli budeš příště tak zbrklý jako dnes, tak ten zápas kvůli tobě prohrajeme.

5. Když chceme podpořit zájem a angažovanost:

✅ Všímám si, že se celé hodiny věnuješ focení. Je vidět, že tě nic nepotěší tolik, jako když se ti podaří zachytit okamžik v čase, který odráží krásu života!

❌ Za to, jak si vedeš, si zasloužíš odměnu.

6. Když chceme komentovat smysl:

✅ Právě trénujeme sčítání a odčítání. To je nezbytný krok k tomu, abyste zvládli i násobení a dělení. Nyní si ještě projdeme několik příkladů, které vám dělají potíže.

❌ Budeme muset v látce pokračovat dál a vy ještě ani pořádně nezvládáte sčítání a odčítání. Když to nedoženete, nikdy se počítat nenaučíte.

7. Když chceme komentovat výsledek:

✅ Vypočítal jsi 84 příkladů ze 100 správně. Jsi na dobré cestě dostat to sčítání a odčítání do krve.

❌ Celých 16 příkladů ze 100 jsi měl špatně. Musíš pořádně přidat. Jinak se to nikdy nenaučíš.

K tématu odvahy a jejího dodávání máme celý balíček vzdělávání. Od jednodenních kurzů až po 6denní výcviky.

Najdete je tady:

VZDĚLÁVÁNÍ NA TÉMA DODÁVÁNÍ ODVAHY

Literatura:

Dinkmeyer, D., Carlson, J. (2006). Consultation. Creating School-Based Intervention. Routledge. New York.

Sweeney, T. J. (2009). Adlerian counseling and psychotherapy: A practitioner’s approach. Taylor & Francis. New York.